He or You? - 5

20. července 2012 v 19:40 | Adelas.
Další část :))



Frankie-
Ráno nás tentokrát šel vzbudit Ryan. Nemohl jsem si odpustit úsměv.
Trochu se začervenal.
Většina lidí šla do sprch. Já tam nechtěl. Jsem stydliví a představa, že by jsem narazil na Geeho mě děsí.
Tak jsem tedy šel, už do té známé velké chaty. Na stolech zatím nic nebylo. Zahlédl jsem Ryana jak sedí u stolu.


Ty jeho hnědý oči, podmalované tužkou. Ty jeho rozcuchané vlasy..
"Ahoj" usmál jsem se, a on my smile oplatil.
"Co dnes podnikneme?" Zeptal jsem se, aby řeč nestála.
"No… Plánujeme Painball." Ah.. super!
"Skvělé! Už se těším" mrknul jsem na něj a o se znova začervenal.
Potom přišli kluci. Já vstal a ještě se jednou na něj usmál. Sednul jsem si vedl Raye. Prostě - co nejdál od Gerarda.
"Tak děcka…" Začal Jepha. "..Dneska bude na hlavním programu painball. Ale jen kluci - omlouvám se. Holky se mnou půjdou na lukostřelbu." Dořekl a my sme začali jíst. Tak do 13ti minut jsme vycházeli. Uprostřed lesa byli takové ty nafukovací barikády. Vyfasovali jsme helmy, vesty, Zbraň a tak 50 těch kuliček plněných potravinářským barvivem.
Byl to další boj těch našich družstev. S Bobem ani Rayem jsem neměl slitování jako ze všema.
Hráčů bylo postupně miň a míň. Takové hry mě bavili. Nevěděl jsem, kdo zbyl u nich, ale měl jsem potřebu vyhrát.
Schoval jsem se za stromem a viděl jak Gee čeká co bude. Byl jsem proti němu! Pomalu odložil zbraň a zvedl ruce nad hlavu.
Udělal jsem to samé. Šel jsem k němu a podal mu ruku. Bylo by nefér, ho zabít, když se vzdal.
"ták vážení, myslím, že máme vítěze!" Prohlásil Ryan. Trochu jsem se sám pro sebe usmál. V takových hrách se řídím heslem 'Kill 'em all! ' . Vyhrál jsem nějakou čokoládu. Hm.. Bude se hodit.
Potom jsme odevzadaly 'výbavu' a šli jsme hrát nějakou hru, založenu na důvěře.
1. si děcka stoupli do 2 řad naproti sově a měli jsme poběhnout. Měli natažené ruce a měli je zvednout přím před váma.
Proběh jsem to se zavřenýma očima, až jsem málem narazil do stromu.
2. byla že jsme vytvořily v sedě kruh a někdo uprostřed padal. My ho měli odstrkovat.
Přišla na mě řada.. v pohodě. Potom jsem začal padat na Geeho. Snad mu můžu věřit. Spadl jsem mu přímo do náruče. Neodstrčil mě, ale měkce jsem přistál. Lehce se na mě usmál a pohladil mě o tváři. Já si šel sednout na své původní místo.
Potom jsme šli někam jinam. To už bylo, jen kdo chtěl. Prostě se padalo z Takové zídky a ostatní vás chytali. Bylo to bezpečný, ale já se bál. Ani Ryan mě nepřemluvil. Já mu věřím, ale jsem srab.
Potom jsme hráli ještě několik her. I s holkama. Jamia na mě dělala oči, já si jí nevšímal.
***
Večer jsem se vydal za Ryanem. Nevěděl jsem proč, ale chtěl jsem ho vidět.
Většina lidí byla u ohně a Jepha je učil nějakou písničku. Jo.. Líbila se mi.
Byla od 'punkové' skupiny - Malomocnost Prázdnoty. Šlo to. (TADY)
"..Zastavte Válku! Maruška brečí! dostala kamenem, při naší zteči..!"
Jop.. Ten song mě zaujal. Doma si ho stáhnu.
Nejistě jsem zaklepal na dveře chaty, která patřila Ryanovi. ¨
"Dále." Ozvalo se a já vstoupil. Měl tam celkem bordel.
On ležíc na posteli ze sluchátkem v uchu se usmál.
"Co potřebuješ Frankie?" ehm.. Sakra.. Proč tady jsem.. No tak.. Franku! Vymysli něco!
"ehm.. Já.. Já.." Stupidně jsem koktal. "…nevíš co je zítra na oběd?" Vypadla ze mě největší blbost na světě.. Červenal jsem se. On asi pochopil. "Nevím." Usmál se. "Tak.. Já asi půjdu.." Zase jsem koktal. Proč to vždy tak poseru?!
"Počkej" Spadl mi kámen ze srdce.
"ano?" usmál jsem se a oči se mi rozzářily.
"Nechceš pokecat" YEAHH!
"Moc rád" Zase jsem se jako pitomec usmál a sednul si k němu na postel.
"no.. Víš.." Koktal jsem.. nevěděl jsem co přesně říct. Bál jsem se.
"co?" Pomáhal mi Ryan.
"já… Líbíš se mi.Klidně mě vykopni a dělej že mě neznáš, ale musel jsem ti to říct" doufám že není homophob.
"Frankie. Taky se mi líbíš…" Pohladil mě po vlasech "ale.." Sakra.. Vždy je nějaké 'Ale'. "Ale jsem zadaný.. Omlouvám se." Oba jsme posmutněly. Jen my dal pusu na tvář a řekl že by jsem měl odejít. "a budeme alespoň přátelé? Potom - i mimo tábor.?"
"Ano. Moc rád" Usmál se a já byl happy.. alespoň něco.
"díky" to slovo se mi rozpustilo na jazyku. Jen jsem ho zašeptal a odcházel.. Do lesa - chci si vyčistit hlavu.
"Ahoj Ryánku," usměju se a zavřu za sebou dveře. "Ahoj," koukne na mě a potom se usměje se.
Přisednu si k němu a pohladím ho po tváři, asi mu něco je, kouká docela smutně.

"Copak ti je?" zeptám se a bříškem palce mu projíždím po tváři.
"Ne nic." Řekne a koukne na mně. "Opravdu?" Zeptám se ho. Uhne pohledem. "Opravdu nic!" Řekne trochu hlasitěji. "Okay, ale řvát na mě nemusíš." Kouknu na něj a on se mi koukne do očí. "Promiň Gee," omluví se a obejme mě. "Jsem idiot," vzdechne mi do ramene a já ho pohladim. "Nejsi." Řeknu a pohladím ho znova, líbí se mu to. "Dobře, tak nejsem nic." Odhrne se ode mě.
"Cože? Nejsi nic?" řeknu a šťouchnu ho do ramene. "Jsi ten Nejkrásnější, Nejchytřejší a nejvíc sexy praktikant... a" ani to nedořeknu a políbí mě. No že by mi to zrovna vadilo ani ne.

"Gee, si užasnej," řekne do polibku a já se usměju. Opatrně ho ze sedu převrhnu do lehu a sednu obkročmo na něj. Nepřestávám ho líbat, on kolem mě obmotá ruce. "Gee..."zavzdychne, ano! Přesně tak se mi to líbí. Rozkrok víc namáčknu na jeho, to ho donutí zase vzdychnout.

Po chvíli se odtáhnu a začnu mu rozepínat pásek, vzdychne, když se dotknu jeho juniora přes jeansy, takhle jo? Když mu ty kalhoty sundám pohladí mě do vlasů, uculím se a začnu mu ho honit přes boxerky.

"G-Gee..." Zavzdychne a já už mu je konečně sundal, vybaflo na mně menší překvapení teda, né zrovna menší spíš takový obrovský?
Zase mu ho vezmu do dlaní a ladně ní pohybuju, vždycky když se dotknu úplně dole, tak zavzdychne. Skloním se, a olíznu mu žalud, v tom se jeho tělo trošku otřepe, olíznu mu ho znova a celé jeho přirození vezmu do pusy, pomáhám si i rukou.

S výkřikem mého jména se hlasitě udělá trochu se ohne. Trocha jeho semene mi přistála na tričku MM, ehm chudák Ray, asi mu ho nepůjčím.

Když se oblíkne tak mě zase políbí, ale tentokrát jinak než obvykle, krásnějc. "Děkuju, Gerarde, jseš užasnej," řekne mi zase. Kývnu a polibek mu oplatím. "Už musím jít," šeptnu a usměji se. Kejvne
"Papa," zamává mi a já za sebou zaklapnu dveře.

"Vole, kdes byl tak dlouho?" Zeptá se mně Bob když vejdu do naší chatky


Frank-
Večer jsem šel zase do lesa. Vzal jsem si s sebou mp3jku, nějakej kus papíru, tužku a komix.
Sednul jsem si k nějakému stromu. Neměl jsem představu, co budu dělat, ale prostě jsem cítil nutnost tam jít.
do sluchátek jsem si pustil Depression od Black Flag. Vytáhl jsem z kapsy ten papír a začal čmárat nějakou blbost. Neumím kreslit. Nejsem umělec. Nakonec z toho vznikla nějaká čmáranice. Prostě se kreslil, podle toho jak sem cítil hudbu.
Ani jsem si nevšimnul, že vedle mě někdo sedí. Pohlédl jsem neznámému do tváře. Byl to Gerard.



Gerard-

"Hele kluci, jdu ještě chvíli na vzduch," řeknu a vypařím se ven. Půjdu na Frankem, z něho vždycky vyzařuje taková ta pohodlná energie. No když už tak o Frankovy mluvím, je roztomilej. Ale moc ho neznám.

"Ehm, ahoj, nevíte kde je Frank?" Vlezu k němu do chatky, zrovna tam poskakujou takový blbečci s
obříma čepicema. Fuj.
"Ne, asi zase zdrhl do lesa..." zachechtá se Ten jeden. "Bojí se nás!" Dodá ten druhý a já rychle zabouchnu dveře. Panebože co to je za idioty?

Rychle obejdu začátek lesa a vydám se do středu, Frankie seděl u jednoho většího stromu a asi kreslil. Potichu si k němu sednu a nakouknu mu za ramena. Ten obrázek vypadal celkem smutně, moc emotivně. "A-ahoj," pozdraví mě, asi se trochu vyděsil. No nevadí.

"Ahoj," usměji se. "Máš to hezký," ukážu na ten obrázek a on kývne. "Děkuju." Pokouší se usmát. "Co tu děláš?" zeptám se a přiblížím se víc k němu. "Já nevím, v chatce s těma idiotama se mi být nechce." Pokrčí rameny. "Aha,"

"A co tu děláš ty? Tady?" Zeptá se mě on a já se hloupě usměji. "Popravdě? Chtěl jsem být s tebou" Zazubím se a on na mně koukne. "Semnou? Proč?",
"Nevím dobře se s tebou povídá, celkově je mi s tebou dobře." Řeknu a on kývne, je to pravda je mi s nim dobře."Aha..." zamumlá, zdá se nervózní.

"Ty se mně bojíš?" Zeptám se a udiveně na něj kouknu. "Né..já ..." "Tak proč si nervózní?" Zeptám se zase a dám mu jednu ruku na rameno. "Já nevim, vlastně je mi taky s tebou dobře.. ale, prostě... já nevím."
"A co mám udělat pro to aby ses semnou cítil pohodlně?" Zeptám se a zašeptám mu to do ucha trochu sebou škubne. "Já nevím..." Koukne na mně.
Má takový krásný oči, sice je tma ale vidím je i tak. Nádherný, a ta pusa, Gerarde kurva ovládej se.
"Ale já jo..." řeknu a přiblížím se k němu.

Chutná užasně.
Tentokrát i spolupracuje. Ale nejdřív byl trochu jako poleno, teď už to jde líp.

"Hele Gerarde, sorry.." řekne po chvilce co jsem se od něj odtáhl. "Franku, nic neřikej, a ani se neomlouvej."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama